Kapitola 1- Zmatek
"Ne tohle si na sebe prostě nevezmu!" Řekla Clary už docela naštvaným hlasem."Vždyt ti to tak sluší" Odstřelila ji Isabela.Neměla ráda když jí někdo odmlouvá,nebyla na to ani zvyklá.Vyrůstala s dvoumi bratry a ty na její rady rozkazy nikdy odmlouvali.Izzy si vzpoměla na Maxe.Je to sice už 4 měsíce od té doby co Max...umřel,ale ona má pocit jako by to bylo včera.Každý večer zapálí svíčku a vzpomíná na svého milovaného mladšího bratříčka. "Izzy nenaštvi se,ale myslím že tohle je na mě trochu moc,ty víš co myslím,moc erotický" Řekla Clary trochu nejistým hlasem."Tak dobře,vyberu ti něco jiného" Usoudila.Clary vůbec netušila proč s tím Izzy dělá takové povyk! Vždyt jde jenom o rodinou večeři,kde chce Clary představil Jace jako svého přítele.Jocelyn (Clary matka) ho již zná celý život,ale netuší že něco mezi nima je.V tom do dveří vtrhl Jace a ironicky řekl "Izzy máš jít mámě pomoct uvařit večeři,vždyt víš,že neumí vařit"Izzy na něj hodila vražedný pohled.Každý tady v Institutu ví že Marysa (Isabelina matka) patří k nejlepším kuchařkám.Narozdíl od Izzy,která je schopná připálit i čaj!! "No dobrá" Usoudila Izzy a rychle se otočila na podpatku,tak že klopýtla a upadla."To je zase den" Vykřikla. Pak však elegantně vstala a odešla do kuchyně.
***
Simon odhrnul oblečení ze své postele a lehl si do ni.Chtěl spát.Ale mozek ne a ne vypnout.Pořád musel myslet na Clary.Moc dobře věděl že ji strácí!! Kdyby nebylo toho debilního Jace,pomyslel si.V tom zaklapal někdo na dveře.Simon se nejdříve divil,že dveře vůbec zůstali stát.Byli to starý a prohlilý dveře."Simone to jsem já,May"Simon rychle vyskočil z postel,a snažil se co nejrychleji uklidit pokoj.Všechny odpadky a špinavé hadry naházel pod postel.Když už se konečně natahoval ke klice,došlo mu že není oblečený.Rozhlédl po pokoji,nikde však žádný slušný oblečení.Rozeběhl se tedy k šatně,kde vytáhl pruhovaný modrobílý svetřík,který dostal od Clary minulý rok k Vánocům.V tom se znova ozvala May"Simone!! Jsi tam?" Sotva však dořekla větu,už byly dveře otevřené.Simon si okamžitě všiml jak se May změnila,místo neupravených nepořádných vlasů,které dříve měla, má teďka vlasy upravené v drdolu a zářivě lesklé.To ale nebylo jediné v čem se May změnila.Její červené šaty,které měla na sobě,na ni upoutávaly pozornost."Pání,May strašně ti to sluší" Vykoktal pomalu Simon. May ale nevypadala na to,že by ji to polichotilo.Spíše na se na něho ušklíbla a dodala "Musíme si vážně promluvit"
***
Alek vyťukal do mobilu číslo,stiskl tlačítko a už volal.Poprvé to dokázal! Již dloho se snažil vytočit Krasomilovo číslo a zavolat mu,ale pokaždé to skončilo stejně (Naštvaně odhodil mobil). Teď byl však značně nervozní.Nemohl mluvit a ani dýchat. Náhle ale ovládl svůj strach a jemným hlasem promluvil do tichého telefonu"Krasomile? Jsi tam?" telefon byl však pořád hluchý. Alek se znova zhluboko nadechl a opět začel mluvit svým neobvykle tichým hlasem."Krasomile...Já vím že se mnou asi nechceš mluvit,ale já bych ti potřeboval něco říct." Po chvíli si Alek uvědomil že telefon už není hluchý,ale vychází z něj divné syčení."Krasomile?? Jsi v pořádku?" Zkusil to naposled Alek. A když už chtěl pověsit telefon ozvala se z telefonu silná rána a vyděšený výkřik. Alek okamžitě položil telefon,hodil na sebe bundu a než se stačil z toho telefonátu vzpamatovat,uvědomil si že běží cestou směrem ke Krasomilovi.
***
"Jsem doma!!" Řvala Clary po celém domě. Koukla se na hodinky,bylo 20:22.Divné,pomyslela si.Touto dobou by měli být Jocelyne a Luke dávno doma. Zula si svoje bílé (no šedo bílé) tenisky a rozeběhla se porozhlédnout po domě,zda doma opravdu nikdo není.Aniž by si to Clary uvědomila běžela jako první do máminy ložnice.Jéjí máma měla nádhernou ložnici,kterou ji Clary vždy záviděla.Byla to zeleno-bílá místnost s ebenovým nábytkem a spostu malými ozdobičkami.Například malá zelená hrací skříňka.Tu dostala Jocelyne od své matky k pátým narozeninám.Tehdy ještě netušila že je lovec stínů.Prožila tedy normální dětství.A přesně tak to chtěla udělat i své dceři.Clary byla však mnohem víc odvážná a tvrdohlavá a navíc poznala Jace.
Clary opustila matčinu ložnici a šla dál chodbou směrem ke kuchyni.Na první pohled se zdálo že je vše v pořádku,když se však Clary podívala na stůl uviděla popsaný lísteček.
Ahoj Clary,
Jeli jsme s Lukem na pomoct do Idrisu. Do zítřka budem snad zpátky.Běž spát do Institutu.
S láskou Jocelyne...
Clary si ten kratoučký dopis přečetla asi pětkrát.Nemohla pochopit že ji její matka nechala sama.Proč ji nevzala sebou? Sedla si na židli a zhluboka se nadechla.Pak popadla do ruky svůj starý mobil a vyťukala Jacovo číslo.
"Clary?? Stalo se něco?" Ozval se Jace vyděšeným hlasem do telefonu.
"Jsem v pořádku.Já jenom...ehm..no.."Clary nevěděla proč,ale začela koktat.Nedokázala to Jacovi říct.
"Co?? Vůbec tě neslyším!! Co jsi říkala?
"Já jenom..nemohla bych u tebe spát? Máma jela s Lukem do Idrisu a já nechci být doma sama"
Jace se začel smát.
"Co je? Řekla Clary nejistým hlasem.
"Ale nic,tak se sejdem před Institutem za 5 minut jo? "
"Ok" odpověděla Clary aniž by si to uvědomila.
***
Když konečně Alec doběhl k domu,kde bydlel Krasomil,všiml si že dveře jsou dokořán.
"Krasomile?!" Zařval Alec.
Nikdo se však neozval. Alec pomalu ale jistě popošel dopředu.Když vkročil dovnitř všiml si,že nábytek,peřiny a další takové věci jsou rozdrcený.Na koberci byly vidět i kapky krve.Alecovi přejel mráz po zádech.Moc dobře věděl co se tady stalo,někdo musel Krasomila unést.Ale proč? Byl to sice mocný čaroděj,ale nebyl něják zvláštní.Jediný co Krasomil vzácného vlastnil byla kniha stínů (Nejmocnější kniha čarodějů).Rozeběhl se teda ke knihovně,zkontrolovat zda tam kniha je.Když však otevřel knihovnu,všechny knihy byli rozthaný a politý zvláštní zapáchající tekutinou.To už na Aleca dost.Udělal dva velké kroky k východu a utíkal co mu nohy stačili k Institutu.Bylo mu jasné že musí zachránit Krasomila,ale věděl že bez další pomoci to nezvládne!Vždyt nevěděl ani kde se teď Krasomil nachází.
***
Clary na sebe hodila zimní bundy a rozešla se k Institutu.Těšila se že se zas uvidí s Jacem a stráví u něj noc.Moc dobře věděla že i Jace se těší že jsou po tak dlouhé době opět spolu.Nemohla se dočkat až ho konečně uvidí u brány.Jak ho...
"Nazdar Clary" Přerušil ji Simon ve snění.
"Ahoj Simone,dlouho jsem tě neviděla!" Řekla Clary s poněkuď divným hlasem.
"Hele musím s tebou mluvit!"
"Nevím jestli je teď vhodná doba,pospíchám za Jacem" Odpověděla Clary.
"Takže je to pravda,to co mi řekla Mai?" Popíchl ji Simon.
"Cože? Co by měla být pravda?" Naštvala se Clary.
"No že spolu chodíte"
"Do toho ti nic není Simone!! A odmítám se o tom s tebou teďka bavit.Ahoj"
Clary se rozešla dopředu.Simon byl však rychlejší.Chytl ji za loket a přitáhl ji k sobě
"Půjdeš,až ti řeknu"
Clary se mu snažila vyškubnout ale Simon měl ohromnou sílu.Clary začela řvát a trhala sebou.Simon ji však dal ruku na pusu,aby nebyla tak slyšet.
Najednou se z ničeho nic objevil z tmy Jace.Jedním skokem popadl Simona pod krkem a přitiskl ho ke stěně.Clary okamžitě využila situace a vyprostila se ze Simonova křečovitého náručí.
"Ještě jednou tohle uděláš a je po tobě!! Rozumíš mi?" Řekl Jace na Simona a pustil mu ruku z krku.Poté chytil Clary za ruku a oba dva zmizeli v mlze.
***
"Opravdu ti nic není?" Ptal se asi po čtvrté Jace.
"Ne jsem v pořádku" Řekla jemným a slabým hláskem Clary.
Nebýt Jace mohlo by to s ní dopadnout hůř.Vůbec ji však ale nebylo jasný,proč se Simon takhle zachoval!! Musela uznat že s ním poslední dobou nestrávila moc času,ale takhle se zachovat nemusel.
Náhle ji z přemýšlení přerušil Jace.
"Clary..Už na to nemysli"
"Jaci já vůbec nevím co to do Simona vjelo!! Takhle se nikdy dřív nezachoval" Řekla Clary a zhluboka se nadechla.
"Možná je naštvanej..Nebo bůh ví co!" řekl Jace otráveným hlasem.
Clary se zadívala na Jaceho oči.Měl je nádherně zářivý a blejskavý.Náhle si ji Jace rukama přitiskl k sobě a sklonil k ní hlavu.Za nedlouho cítala Clary jeho rty.Dala mu ruce kolem krku a nechala se líbat. Náhle však někdo vtrhl do pokoje a vyčerpaným hlasem zařval
"Jaci!! Krasomila někdo unesl!!"