2. V čertově ulici
„Je fajn, že s tím souhlasí,“ uznal Mungo s úsměvem na tváři. Jeho líce ve světle vypadali velmi kostnatě. Jeho vlasy byly načepýřeny, jako vrabčí hnízdo. Valentýno svíral v ruce Emilinu ruku.
„Jo souhlasí a jak ráda,“ procedil Valentýno. „Nikam nejdu, je ti to jasný!“ zaječela na něj Emily, až Imperia o kousek dál nadskočila. „Si bude někdo myslet, že jí tu vraždíme. Ještě přivoláš pozornost lovců stínů.“ Vrhla vyčítavý pohled na Valentýna, který si to zřejmě užíval. „A já za to můžu, že je tak tvrdohlavá? Chci ji vzít na vzduch a ona se mi vzpírá?“ nechápal. „A nebo, si jí chceš spíš vzít, jako výstavní ananas a chlubit se, koukejte, co mám nefilin a je mi věrné,!“
„Cože?!“ vykřikla vyděšeně Emily. „To byl vtip,“ řekla nasupeně Imperia a dotáhla si opasek se zbraněmi okolo pasu. Kdokoli by mohl říct, že je lovec stínů. Měla na sobě stejné oblečení, co lovci stínů nosí. „Nechápu to,“ řekla Emily a založila si ruce.
„A já zase nechápu, že tě napadl zrovna ananas. Proč ne mandarinka?“
„Mandarinky nesnáším,“ řekla s úsměvem Imperia. „Já vím, právě pro to.“ Poukázal na nenávist Imperii k Emily v podobě mandarinky. Imperia zavrtěla nevěřícně hlavou a zacvakla pásek.
„A chystáš se, jako kam?“ podíval se na ní Mungo.
„Do toho ti nic není,“ mrkla na něj fialovým okem. Mungo se zazubil a znuděně se opřel o bílý, barový stůl. „To pořádáte večírky každý den?“ zeptala se opatrně Emily. „Ne jen v pátek, sobotu a neděli, ale v neděli jsou i pro civily.“ Vysvětlila jí docela mile Imperia. Bylo od začátku jasné, že jí nebude mít dvakrát v lásce. „A to jim to není divné, že v sobotu a neděly tam, nemohou?“
„To já nevím to se musíš zeptat jich,“ navrhla jí Imperia s úsměvem. Ze dveří vyšel Jeremiel. Vypadal sklesle. „Měl by, jsi zůstat v pokoji a, nebo jsi měl jít s ostatními ven.“ Podívala se na něj Imperia a dala mu lehkou pusu na tvář. Emily se tvářila normálně i přesto, že zjistila, že oni spolu nejspíš chodí. Nemohla to být přece jen tak přátelská pusa? „Je to mizerné být upírem,“ vzdychl a lehl si do sedačky. „Kdyby bylo vše jako dřív,“ dodal ponurně. Emily vrtalo hlavou, co tím vším myslel? Možná by jí odpověděl Valentýno.
„Tak pojď nebo tě svážu, hodím do pytle a nechám tě u Temže.“ Vyhrožoval jí Valentýno. Emily otřásla myšlenka na Temži. Emily si povzdechla a šla krok před Valentýnem. Před ní byl Mungo. Myslela si, že jde jen ona a Valentýno.
„Jdeme,“ řekl rychle Mungo a přeběhli přes silnici. Emily měla, co dělat, aby jim stačila. „Proč tak rychle!“ zavolala na ně. Oba se zastavili a nevědomky se na ni podívali.
„Jelikož nestojíme o problémy s tvým druhem, měli bychom pohnout. Většinou někde odchytnou nijakého podsvěťana a snaží se z něj dostat pravdu.“
„Ale to je proti dohodě!“
„To řekni ty jim, co ty na to?“ hodil po ní zdráhavý pohled Valentýno. Chytl jí za ruku a táhl jí za sebou, jako nijaký kus hadru. Emily vrtalo hlavou, proč prostě nepoužijí kouzla. Podsvěťané se asi nemohou jen tak klidně procházet po městě. Lovci stínů jim jsou v patách. Pak oba zpomalili. Emily byla celá zadýchaná. „Neříkej mi, že jsi udýchaná?“ vrhl po ní Mungo tázaví pohled. Emily zakroutila hlavou a zadržela dech. Mungo se jen po usmál a šel dál.
Šli už dlouhou dobu a zrovna míjeli hodinovou věž Big Ben. Slunce bylo zahaleno černými mraky. Bude pršet, pomyslela si. Mraky se skláněli nad Big Benem a nenechali projít skrz jediný paprsek slunce. Mungo vypadal najednou zamyšleně.
„To jsou ty nefilin takový ospalci, že se už neproducírují po náměstí?“ Valentýno pokrčil rameny. „To tady chodí každý den?“ zajímalo Emily. Jestli ano, tak to by se asi musela řídit podle nich.
V Londýně musel panovat tvrdý režim Lovců stínů. Ne jen, že museli zabíjet v temných uličkách démony, ale také musejí odchytávat podsvěťany a vyslýchat je? Nedávno byly obnoveny dohody a takové mučení, vyslýchání je proti všemu. Proti všemu, co oni dělají. Porušují zákony Alikanté a to je trestné.
Ulice začali ožívat. Lidé byli na trzích a hodiny začali odbíjet osmou hodinu ráno. Ve vzduchu se vznášela lehkost vody. Co nejdříve začne pršet. Emily měla pořád na sobě ty bílé šaty, co jí půjčila nejspíš Catheline. Uvědomila si, že na sobě nemá žádnou runu utajení. Bylo jí to až divné chodit po městě v takovém chladném dni v letních šatech. Navíc si nemohla nic jiného vzít na sebe, protože někdo jí náhodou věci nechal u řeky.
„A jsme tu, mezi podsvěťany; čertova ulice.“ Zastavili se uprostřed do vchodu do ulice. „Pojď,“ přikázal Valentýno Emily, které naběhl mráz po zádech. Okolo chodili čarodějové a další temní tvoři. Ulice byla potemnělá a lemovali jí řady obchodů a pár trhů s elixíry, ovoci a čarodějnými věcmi. Tohle muselo být určitě skryto pro civily. Nijací lidé mezi podsvěťany chodili. Nebylo jich moc. Všichni se úšklebkem dívali na Emily. Chvíli jí trvalo, než jí to došlo. Ona je lovec stínů a v klidu se tu prochází. Měla štěstí, že je pod ochranou čarodějů. Jinak aby se na ní asi vrhli.
Každý na trzích nabízel své zboží. Měli několik zákazníků. Mungo se rozhlížel po budovách a hledal bar do, kterého se mělo jít. Ulice byla víc a víc hlubší a temnější. A přibývalo víc podsvěťanů. Vlkodlaci na ní cenili tesáky. Čarodějové jí propalovali zlověstnými pohledy. Emily se cítila, jako ve věznici.
„Je to divné,“ zašeptala vystrašeně. Valentýno se na ní přes rameno ohlédl. „Co je divné?“ nechápal. „Všechno a jak se na mě všichni tak dívají, já chci pryč, Valentýno!“ zařinčela Emily. Valentýno jí šoupl před sebe, aby byla mezi ním a Mungem. „Nic se ti nestane, pokud se budeš držet nás, jasný?“ Emily úzkostně polka a kývnula. Nedokázala se zmoct na slovo. Nezbývalo jí nic než jim věřit.
„Tohle by máma pro mě nechtěla,“ zašeptala tiše a položila si ruce na hruď. Valentýno na ní pohlédl. Oči se mu zaleskly. „Osobně si myslím, že ej tvoje máma neschopná,“ řekl jednorázově. Emily se zastavila a nechápavě se podívala na Valentýna. „Moje máma je ve Spolku, abys věděl, za tohle nemůže.“
„To by řeklo každé dítě,“ odsekl panovačně.
„Nejsem dítě!“ okřikla ho. Jeho to naprosto nezajímalo. Byl příšerně sarkastický, arogantní a otravný. Mohl by se vyrovnat otravnému pomeranči.
Mungo zastavil před menší, kamennou budovou. Emily se to nelíbilo. Budova neměla okna jen nad vchodem dovnitř visela ohromná cedule, ke všemu byla nakřivo: V čertově ulici. U toho byl obrázek čerta s rohy s vyplázlým jazykem.
„To je ono?“ zeptala se vyděšeně Emily.
„Jo, to je ono lady vstupte,“ zavtipkoval Valentýno a usmál se křivě. Emily zakoulela očima a šla o krok na před. Vyšla tři schody a podívala se na může – zlobra – který hlídal vchod do baru. Zatarasil jí okamžitě cestu a hrubě zavrčel.
„Galapágy, tohle je moje holka a nevidím důvod proč jí nepustit dovnitř.“ Zlobr zlověstně zavrčel. Podíval se na Emily, která byla v šoku z toho, co Valentýno řekl. Pak uvolnil cestu. Když vešli dovnitř, Emily na něj prudce vyštěkla. „Tvoje holka!“
„Věř mi, jsem z toho stejně tak nadšený, jako ty. Jinak by tě, ale dovnitř nepustili.“ Emily si dalších jeho poznámek nevšímala. Vevnitř to vypadalo daleko vábivěji. Stěny byli tmavě červené. Okolo byli lavice, židle s polštáři a pult svítil modrou barvou. V baru nebylo moc lidí. Emily si všimla dvou vlkodlaků. Co si dávali pořádný krvavý steak a pak tři víly, co upírali zrak na lovkyni stínů a popíjeli oranžový džusík. Pak u okna seděl sám nijaký cizinec. Měl hnědé vlasy a světlou pleť. Mungo s valentýnem za ním zamířili. On pil krvavý drink, smrděla z toho zvěřina. Zvířecí krev. Upír, co tady uvízl a musí počkat až na noc. Asi proto tady nejsou okna. Kvůli upírům, co si chtějí pěkně posedět. Upír zvedl oči a Emily viděla, že jsou jasně hnědé.
„Simone, tohle je Emily Carstairs, Emily tohle je Simon Lewis.“ Přestavil je Valentýno. Simon stal od stolu a podal Emily ruku. Jeho ruka byla žulovitá a studená, jako led.
Mungo si sedl k Simonovi a Valentýno s Emily naproti nim. Chvíli bylo ticho. Než Simon prolomil mlčení. „To je lovkyně stínů!“ vyhrkl nadšeně. Zareagoval jinak, než si Emily myslela. Ostatní otočili na Emily hlavu. „A víc nahlas jsi to říct nemohl, co Simone. To, to můžeš jít rovnou vytrubovat na náměstí, no?“ zavrčel nespokojeně Valentýno. Simon se přikrčil a usrkl si drinku.
„Co tu vůbec dělá lovkyně stínů?“ zeptal se tentokrát mnohem tišeji. Mungo se napřímil a opověděl mu on. „U Temže jsme zaslechli výkřik a nemohli jsme si nechat ujít, co se děje. Seběhli jsme po strmé stráni k Temže. Použili jsme trochu kouzel. Napadl jí slizký, odporný tvor nijaký démon. Držel jí pod krkem a chystal se jí sníst. Stačilo mávnout rukou a démon se koupal v řece. Pak jsme jí odnesli do Movidy a ošetřili.“ Emily vytřeštila oči. Najednou věděla, jak to vše bylo. Rozpačitě rozmáchla rukama. „Nezabili jste toho démona? Jenom jste ho vykoupali v řece?“
„Asi jo,“ přiznal uraženě Valentýno. „Nejsme nijací lovci stínů Emily,“ ujasnil stroze a pak se podíval na jídelní lístek. Valentýno si to podivně prohlížel. Ke stolu přišla číšnice. Měla černou sukýnku a modrou blůzku. Blonďaté vlasy měla ve dvou culících. Oči měl zlé, jako gepard. Musí být čarodějka.
„Tak, co to bude?“ usmála se vlídně. „Drink Frog hange,“ řekl schlíple Valentýnoa a odložil lístek. Emily se v duchu překládala, co je to frog. Fuj, žába. Pomyslela si zahořkle, až se jí zvedl žaludek. Mungo dlouhou dobu přemýšlel, až se konečně rozmyslel.
„Já si dám zapečenou kuřecí směs,“ řekl a dívka si to zapsala. Konečně něco normálního, pomyslela si s úlevou Emily. Emily se letmo podívala na nápojový lístek. Úplně na spodním řádku byli normální lidská jídla. Jídla pro civily. „Já si dám mandarinkový džus,“ řekla krátce. Čarodějka kývla a odešla. „Mandarinka,“ rýsoval se Valentýnovi na tváři úsměv.
„Kdo ona byla,“ ukázala Emily na půvabnou servírku. Zrovna nakládala na černý tácek skleničku s jejím džusem a Valentýnovým drinkem. Mungo k ní vzhlédl a vzdychl.
„To je Stefany, čarodějka, která přišla o moc. Proto je tady v baru a patří k nám do klubu Movida.“ Emily už začala chápat, co tím: kdokoli Valentýno myslel. Stefany před ní postavila džus. V džusu plavali kousky mandarinky.
Simon si bedlivě prohlížel Emily. Povšimla si toho a začalo jí to zneklidňovat. „Co je,“ sykla tiše. On zamrkal a omluvně sklopil pohled. „Nic, jen mi někoho připomínáš,“ hlesl hlasem a obrátil se k Mungovi. Ihned se s ním dal do hovoru. Mluvili spolu o nijaké politice nebo co.
Emily si náhle vzpomněla na moment, kdy odcházeli z klubu. Jeremiel, co ležel na pohovce a byl naprosto znehybněný a vypadal unaveně a zdrceně. Teď měla příležitost.
„Valentýne, co se stalo vlastně s Jeremielem dneska o něčem mluvil a…“ nedokončila větu. Náhle se odmlčela. Valentýno se narovnal a začal vyprávět.
„Kdysi Emily, Jeremiel byl jako ty – lovec stínů. Proto má andělské jméno. Patřil do Londýnského Institutu. To byli ještě mladí Lily Herondalová, Alex Lighwood a Livie Lighwoodová. Byl tam s nimi, ale když bojoval s upírem, co ho napadl. Omylem se mu zakousl do ruky, musel, jinak by ho upír uškrtil. Jeremiel to ignoroval a pak ho zabil démon, ale on samo sebou obživl. Herondalovi a Lighwoodovi ho bez milosti vyhodili z Institutu na ulici. Nejdříve byl u zdejšího klanu jistě, že je samozřejmě, ale je taky hlavně členem Movidy. Jo a dodatek jsem Valentýno.“ Opravil jí. Emily omluvně kývla hlavou a začala přemítat, jaké děsivé to muselo pro Jeremiela být. Jeremiel se jí jevil, jako milí chlapec. Naprosto nevinný a ono je to jinak. Osud ho dohnal a stáhl sebou ke dnu.
„Kdo žije teď v Institutě?“ zajímalo Emily. Tentokrát se zapojil Simon do diskuze. „Ty samé rodiny, akorát jejich děti. Kdysi jsem se s Herondalovýma dobře znal, ale teď? Nenávidí mě a nejraději by mi prohnali kolík srdcem.“
„Simone,“ zašeptala tiše Emily, „přátelil jsi se, s lovci stínů?“
„Jo, jo přátelil, ale to už je ve mně pohřbené, ale ty jsi to zase oživila.“ Znělo podrážděně, jako by jí z toho obviňoval. Emily si lokla mandarinkového džusu, byl příliš sladký než obvykle. Malou skleničku odšoupla směrem k Valentýnovi. Tázavě se na ní podíval.
„Co děláš?“ zeptal se.
„Nechutná mi to je to, až moc sladké. A já přeslazené věci nesnáším.“ Ujasnila mu. Valentýno pokrčil rameny a vypil džus na ráz. „Ještě, že jsem tu odpornou chuť mohl spláchnout něčím sladkým,“ zazubil se a zakroužil prstem po elipse skleničky. „Proč jsi si to tedy objednával,“ zdvihla obočí Emily. Valentýno pokrčil bezvýznamně rameny. „Někdy neuškodí vzít si odporné věci,“ usmál se a mrkl na ní jedním okem. Emily se zvedal žaludek z pomyšlení, že to, co Valentýno pil byli opravdu žáby? Žáby se jí hnusili i jako živé natož mrtvé v jídle či pití.
„Asi půjdu,“ řekl Simon a bleskl očima ke dveřím. „Vždyť je světlo a ty jsi upír, jsi upír ne?“ vyhrkla Emily a prudce ho chytla za ruku. Simon se mírně usmál. „Jsem, ale jsem upír světlomilec. Snad jsi slyšela o upírovi, který může na denní světlo?“ Emily zavrtěla nevěřícně hlavou.
„Tak teď to víš,“ řekl a zmizel. Jen dveře se za ním zabouchly. Emily ani nepostřehla, že Mungovi dávno přinesli jídlo. Už to skoro měl dojedené. Nebyla to žádná kuřecí směs, ale jen nudle s kousky masa s hráškem. Také nic speciálního. „Je Londýn nebezpečné místo?“ napadlo jen tak Emily. Valentýno kývl ani se na ní nepodíval. Jen zíral svýma lvíma očima na talíř Munga.
„Víc než si dokážeš představit, proto je důležité, aby si se držela nás.“ Emily si neuměla představit, jaké hrůzy na ni číhají za rohy Londýna. Tedy představa na toho hadího démona jí naháněla mráz po zádech. Démon jí mohl zabít, kdyby jí Mungo s Valentýnem nezachránili. Za to by jim mohla projevit trochu vděčnosti. A ne jim ukazovat její nesnesitelnou tvrdohlavost.
„Půjdeme snad ne?“ navrhl znuděně Mungo a stavěl si z kartiček pod pití pyramidu. Jak ohrané, pomyslela si odměřeně Emily a foukla. Pyramida se zřítila a zbila po ní malá hromádka kartiček. Mungo se na ní rozhněvaně podíval, ale nic jí neřekl. Zelené oči se mu třpytily, jako diamanty. Valentýno vstal od stolu a překročil Emily. Mungo ho ihned následoval. Jen Emily stále seděla, než jí Valentýno popíchl.
„Jdeš nebo tě mám opravdu hodit do toho pytle?“ Emily si vzpomněla na báchorku, co Valentýno vymyslel ráno. Emily zafuněla jako býk a vstala od hladkého stolu. „A, co třeba zaplatit?“ zastavila se zdráhavě Emily a nechápavě se dívala na Munga a Valentýnem, kteří se lehce usmívali. Odpověděl jí opět Valentýno.
„Hloupost nefilinko, klub Movida vše platí za nás.“
„Mluvíš o tom vašem klubu, jako by byl živí!“ prskla nesouhlasně Emily. „Taky, že ano,“ prohodil Valentýno.
„Já to- “
„Nechápeš, je mi to jasné,“ odbil jí a vyšel z baru dřív než Mungo. Emily začalo plavat hlavou, jestli je takový vždycky. Nemusel se hned naštvat. Jenom kvůli tomu, že něco nechápe, se on naštval?
„Tak pojď,“ pokynul schlíple Mungo a uvolnil Emily cestu. Byl hned pár centimetrů za ní.
Emily s Mungem stáli venku a metr před nimi byl Valentýno. Měl na sobě chladný pohled. Těkal po lidech a vypadalo to, jako by něco hledal. Náhle spatřila záblesk modrého světýlka. Bylo na začátku ulice. Emily se hluboce zamračila a udělala dva kroky vpřed k Valentýnovi.
„Co to je,“ naléhala. Valentýno zakroutil hlavou a stoupnul si před ní. „Nic,“ lhal jí. Poznala to na jeho očích. „Mungo vezmi jí do Movidy,“ rozkázal panovačně Valentýno a zmizel v davu. Emily nesouhlasila. „Valentýne!!“ křikla za ním, ale on jí nemohl slyšet. Mungo jí zatáhl zpět. „Emily,“ hlesl mírně hlasem.
„Kam šel,“ štěkla nervózně.
„Pryč a ty pojď ihned do Movidy,“ řekl Mungo. Emily se na něj rozzlobeně podívala. Odstoupila od něj a zakroutila hlavou. „To by stačilo, od té doby, co tu jsem, neustále slyším samé rozkazy, ale tohle nejsem já. Nikdy nedělám, co mi kdo řekne. Chci jít do Institutu,“ zavrčela jako by byla upírem. Upíři umějí tak dobře vrčet, jako vlkodlaci.
„Emily, půjdeme do Movidy a pak vše vyřešíme,“ řekl klidným, laskavým hlasem. Emily sklonila hlavu k zemi a nechala se Mungem ovládat, jako by byla loutkou.
Imperia s Catheline se opírali o odřenou budovu. Imperia si už kolikrát říkala, že místní banka ještě stojí. Vlasy měla rozpuštěné podél těla. Skoro každý by se na ní mohl podívat a vykřiknout: Lilith!
Akorát Imperia měla lidské, fialové oči.
Catheline v ruce mnula kus papírku, co našla kousek od Institutu. Lístek patřil lovci stínů, proto byl nesmírně důležitý. Nebylo to tak, že Catheline chodila po ulicích a sbírala papíry ze země, co najde.
K zemi se snášeli kapky ledového deště, které ochlazoval vzduch. Lidé začali zalézat do různých obchodů, aby nezmokli. Ubohost, prolítlo Imperie hlavou a natahovala krk, jestli neuvidí Valentýna nebo Munga. A nebo jejich novou hračku, Emily.
Imperia v ruce držela mírně modré jiskry, které by jí pomohli v případě nebezpečí. I Catheline se měla na pozoru. Náhle obě spatřili Valentýna. Byl promočený, až na kost. Jeho vlasy mu ztmavli. Na světle většinou vypadali, jako tmavě fialové. Oči měl potemnělé a lícní kosti výrazné.
Imperia se k němu vyděšeně rozběhla. Valentýno zvedl hlavu a v očích mu byl viděn úlev.
„Valentýno,“ hlesla hlasem. Catheline jí pomalu došla a vrhla na svého bratra vražedný pohled. I když byla Catheline mladší o dva roky než Valentýno starala se o něj, jako by byla jeho starší sestra nebo dokonce jeho matka.
„Kde je Mungo a ona?“ netroufla si říct její jméno. Valentýno se letmo podíval k vycházející ulici. „Šli do Movidy,“ řekl bezbarvě. „Našli jsme něco, co vypadá docela lákavě.“ Imperia se ohlédla na Catheline. Ta rozbalila zmuchlanou kuličku papíru a podala jí svému bratrovi. Očima přejel po tučných, velkých slovech.
VEČÍREK U MB ZÍTRA.
Valentýno papírek hodil Catheline do rukou. Ta se na něj nevěřícně podívala. „Na víc se nezmůžete,“ ušklíbl se arogantně. „Ten papírek může být, bůh ví, jak dlouho starý a kde jste ho vlastně našli?“
„Kousek od Institutu,“ odsekla nabroušeně Imperia. „A jak víš teda, že je to lovců stínů a ne nijakého podsvěťana?“ prskl na ní a nakrčil obočí. Imperia se lehce zasmála a poklepala prstem na papírek. „Věř mi Valentýno, mám své zdroje,“ řekla výsměšně. Valentýno mlčel. Možná ho zajímalo, jaké zdroje a možná ne.
„Chcete, aby jsme tam šli?“ zeptal se hloupě.
„Zkus hádat,“ řekla Imperia a vytrhla Catheline papír z ruky. „A kde se koná ten večírek a kdo ho koná?“ nedal se Valentýno. Na to neměl nikdo odpověď. „Jsou tu Iniciály ,MB´ a musíme se zamyslet, co by znamenali ty písmena.“ Zamyslela se hluboce Imperia. „Asi to mám,“ řekla jednorázově. Catheline a Valentýno se k ní zvědavě naklonili.
„Magnus Bane!“
Tak to ybla druhá kapitola Skleněného Anděla. Snad se vám líbila. *Valentina*